Pokud si koupíte nějaké to elektronické zařízení a doufáte, že vám zůstane na půlku života, jako tomu bylo například u starších televizí, které ještě dnes jdou naprosto perfektně, tak se hrubě šidíte. Veškerá elektronika je dělána tak, aby se musela alespoň za nějaký rozumný čas (třebas deset let) obměnit. A tedy, aby nikdy neustala poptávka po novějších kusech, výkonnějších kusech, funkčních kusech. Sami výrobci totiž nemají nijaký zájem na tom, aby se vyvíjela technologie dlouhodobá.
Elektronika ani nemůže vydržet takovou dlouhou dobu, na to není stavěná a není ani technologie, která by to umožnila, pokud byste chtěli stejný výkon jako u krátkodobějších zařízení. I když na chytrém telefonu používáte jenom dotykový displej a voláte, časem se opotřebí, protože je to prostě něco diametrálně odlišného od klasického tlačítkového telefonu.
Pokud doufáte ve spásu kvalitní značky, tak si nechte zajít chuť. Ani svatý Apple není tak hloupý, že by tvořil jedno zařízení na celý život. Bohužel, byť zaplatíte sebevětší částku, tohoto se nezbavíte. Ani s tou nejlepší technikou si nejste jisti, že si za pár let nepůjdete pro další. Samozřejmě, naprosto odlišná je doba záruky. Ta může být klidně i na několik let. Ale to je asi tak všechno. Byť by si mnozí přáli zaplatit za trvanlivost, bylo by to to poslední, co by od nich společnosti viděly a tak se nijak nehrnou do výzkumu „trvanlivých“ technologií.
Je to ošemetné. Co se týče hrubého výkonu, mohou se rovnat přístroje v naprosto odlišných cenových kategoriích. Byť je společnost sebevětší, vždycky je sázka na jistotu, pokud se dokážete řídit dle jiných kritérií než ceny. Například se dívejte na jednotlivé součástky, jak jsou poruchové, co je lepší, co je horší. Čeho se vyvarovat. A najednou zjistíte, že vlastně na ceně vůbec nezáleží, ale záleží na tom, co je uvnitř. Někdy výkon odpovídá ceně, někdy ani tak ne.
